Služebnice Boží sestra Marie Scholastika – Voršila Rivata

Voršila Rivata se narodila 12. července 1897 ve městě Guarene, v Itálii. Pocházela z rodiny hmotně chudé, ale bohaté duchovními hodnotami. Rodinné prostředí bylo pro ni školou, ve které se naučila žít vírou. Když jí bylo 6 roků, zemřela jí matka. Rozloučení s nejdražší osobou bylo velmi těžkou chvílí pro malou Voršilu, ale zaroveň velmi významnou.

Jako nejstarší dcera intuitivně cítila, že by měla reagovat na potřeby rodiny, takže rostla v zodpovědností a moudrostí. Od otce se naučila vytrvalosti a přesvědčení, že by neměla být odrazována obtížemi. Jako mladá dívka byla velmi temperamentní, citově a duchovně vyspělá, otevřená vůči ostatním a jemná. Rodinné zážitky z ní udělaly osobu, která byla schopna se darovat druhým. V těžkých chvílích svou sílu čerpala z eucharistie. Tím se její vztah s Bohem prohluboval, takže dospívala k zasvěcenému životu.

Důležitý podnět pro rozhodnutí o způsobu života jí dal návrh jejího otce, aby se už vdala. Voršila poprosila o čas na rozmyšlenou, šla do kostela na mši a během svatého přijímání úpěnlivě prosila Pána Ježíše o světlo. V této modlitbě si uvědomila, že její cesta je zasvěcený život. Po návratu domů pokračovala v modlitbě a oznámila památná slova: "Signore, solo Tu e basta" ("Pane, jen Ty a konec"), které ji vedly po celý život. Otec přijal její rozhodnutí s velkým respektem. Voršila však nemohla okamžitě uskutečnit svou touhu, protože ji složitá rodinná situace přinutila, aby ještě nějakou dobu zůstala doma.

Byla už rozhodnuta odevzdat se Bohu v zasěceném životě, ale nevybrala si ještě kongregaci. Modlila se a očekávala světlo a radu. Vzkaz obdržela od mladého faráře z farnosti Guarene, který jí zcela nečekaně řekl: „Proč nejedeš do Alby, aby ses setkala s otcem Alberione?“. Voršila už několikrát viděla o. Alberiona, protože sloužil mši svatou v Guarene. Zaujalo ji jeho soustředění během mše svaté, ale nikdy neměla odvahu ho oslovit. Zanedlouho ho potkala osobně, když byla v knihkupectví sv. Pavla v Albě. Tehdy se ji o. Alberione zeptal: „Tak, kdy chceš vstoupit do Rodiny svatého Pavla?“ Voršila odvětila: „Pokud jde o mě, ráda bych to udělala hned, ale zdržují mě ještě rodinné problémy“. "Udělej to rychle, velmi rychle" – uzavřel rozhovor Alberione. Voršila vstoupila do kongregace Dcer svatého Pavla 29. 7. 1922.

 
Druhý významný den pro Voršilu byl 21. listopad nasledujícího roku, když o. Alberione oddělil ji a Matyldu od skupiny Dcer, aby z nich utvořil nový institut. Potom se Voršila – která obdržela řeholní jméno Marie Scholastika od Božské Prozřetelnosti – stala zodpovědná za první sestry. Když vstupovala nová děvčata, ukazoval jim o. Alberione na matku Scholastiku jako na živou řeholi jejich života. Matka Scholastika splňovala funkci představené s takovou pokorou jako by byla jednou z mnoha sester.

Charakterizovaly ji mlčení, prostota, skrytost a zaroveň velký duch apoštolský. Ve svých zápiscích z duchovních cvičení v roce 1925 napsala: „Prosit, aby Bůh ve mě stvořil všechno, co očekává. Udržet se v usebrání při svém konání. Pamatovat na to, že jiní na mém místě by to udělali mnohem lépe. Mít v sobě čistotu úmyslů a překonávat touhu po marné slávě. Vždy zpytovat své svědomí, zda zůstávám v neustálé adoraci, pokoře a modlitbě. Vždy uznávat, že sama ze sebe nejsem dobrá a jsem schopna spíš zkazit Boží plán. V napomenutích vždy používat laskavost, sladkost a stálost. Lepší je překonávat se v dobrotě než v přísnosti. Změna místa mě neučiní svatou, ale uznání mé nicoty. Milovat a mít pocit, že jsem milována Ježíšem. Dobře poslouchat, co mi říká Ježíš. Mlčet“.

Rok 1935 se pro ni stal zkouškou víry: zůstala oddělena od sester a poslána do Egypta. Vztah s Kristem jí dovolil přijmout pokojně tu těžkou událost. Viděla v otci Alberione šířitele Boží vůle, a proto tak věrně naplňovala jeho příkazy. Když v roce 1938 obdržela příkaz k návratu do Itálie, vrátila se tam se stejným pokojem a jistotou, že má dál plnit to, co k ní patří. S. Scholastika byla velmi milována sestrami, a když v roce 1946 opět zůstala od nich oddělena a poslána do Argentiny, sestry trpěly spolu s ní. Ve svém postoji celkové poslušnosti je vidět jak s. Scholastika hluboce žila velikonočním tajemstvím Krista. Byla schopná děkovat Mu za všechny zkoušky a obtíže, které prožívala a vidět na nich znamení Jeho lásky. Tento postoj si vypracovala už dřív, a díky tomu si potom chvil utrpení vážila jako nejšťastnějších na světě.

Celý její život spočíval na trvalém základu: eucharistickém Ježíšovi. Až do konce života byla eucharistie centrem každého jejího dne. Ve svém srdci přinášela k eucharistickému Ježíšovi potřeby celé církve a světa. Během svého oddělení od sester napsala o. Timoteovi Giaccardo v jednom z dopisů: „Mám tady Svatostánek s vystavenou Nejsvětější Svátosti a svaté přijímání každý den; mám moji dobrou Matku Marii a nejsladší naději na nebe. Co bych si mohla lepšího přát? Cítím, že je to pro mě víc než dostatečné a sytí mou duši do té míry, že nepotřebuji nic jiného. Pán mi dal tuto zkoušku, jako odpověď na modlitby, které jsem vždy k Němu vznášela: Ježíši drž mě v mlčení, drž mě v skrytosti, drž mě v pokoře, v prostotě, v nepatrnosti. Nezdá se vám, otče, že On odpověděl na mé modlitby? Děkuji moc Bohu za to, že prostřednictvím této zkoušky se mohu ještě víc stát plnější obětí a hostií, a přes to žít úplně odevzdaná Ježíšovi, mému sladkému Spasiteli a ukřižovanému Ženichovi a nechat Mu úplnou svobodu, aby ve mě a se mnou dělal co chce.“

Dne 7. 3. 1984 nastalo pro s. Scholastiku opravdu „velké mlčení“ – úplně ztratila řeč. Od té doby – proniknuta bohatstvím velikonočního tajemství – prožívala hluboce slova otce zakladatele vyřčená v den, kdy jím ona a Matylda byly vyvoleny k novému poslání: „budete konat mlčení, mlčení, mlčení“. 24. 3. 1987 – po odevzdání všeho Bohu – se vrátila k Tomu, který ji vybral a poslal. Byl to přechod do věčnosti naznačený živou nadějí a hlubokým pokojem. Na jejím obličeji, který ve chvíli smrti opět nabyl svěžesti a mladistvých rysů, se ukázal zvláštní lesk a krása.

V současné době probíhá proces jejího blahořečení. Dne 9. 12. 2013 schválil papež František heroismus cností Služebnice Boží sestry Marie Scholastiky Rivaty.

Modlitba

Ježíši, náš Mistře, Cesto, Pravdo a Živote,
chválíme Tě a děkujeme Ti za Tvoji Učednici sestru Marii Scholastiku Rivatu.
Posilována Duchem Svatým, v sile eucharistie,
v radostech a v bolestech každodenního života
řekla ANO vůli Otce.
Podle příkladu Panny Marie, Tvé i naší Matky,
se oddala v radostí službě Bohu a bližnímu.
Ať nám její příklad pomáhá zvolit si za všech životních okolností cestu evangelia.
Skrze její přímluvu nám dej milost, o kterou Tě prosíme...

Sláva Otci…

Zprávy o vyslyšení proseb na přímluvu Služebnice Boží sestry Marie Scholastiky zasílejte na adresu:
SESTRY UČEDNICE BOŽSKÉHO MISTRA, Wolkrova 8; 602 00 Brno
Telefon/fax: 543 240 192; e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

P. S. Přímluvu matky Scholastiky doporučujeme zvláště manželům, kteří se neúspěšně snaží mít potomky.