MARIE SCHOLASTIKA

Služebnice Boží sestra Marie Scholastika – Voršila Rivata

Voršila Rivata se narodila 12. července 1897 ve městě Guarene, v Itálii. Pocházela z rodiny hmotně chudé, ale bohaté duchovními hodnotami. Rodinné prostředí bylo pro ni školou, ve které se naučila žít vírou. Když jí bylo 6 roků, zemřela jí matka. Rozloučení s nejdražší osobou bylo velmi těžkou chvílí pro malou Voršilu, ale zaroveň velmi významnou.

Jako nejstarší dcera intuitivně cítila, že by měla reagovat na potřeby rodiny, takže rostla v zodpovědností a moudrostí. Od otce se naučila vytrvalosti a přesvědčení, že by neměla být odrazována obtížemi. Jako mladá dívka byla velmi temperamentní, citově a duchovně vyspělá, otevřená vůči ostatním a jemná. Rodinné zážitky z ní udělaly osobu, která byla schopna se darovat druhým. V těžkých chvílích svou sílu čerpala z eucharistie. Tím se její vztah s Bohem prohluboval, takže dospívala k zasvěcenému životu.

Scol
Důležitý podnět pro rozhodnutí o způsobu života jí dal návrh jejího otce, aby se už vdala. Voršila poprosila o čas na rozmyšlenou, šla do kostela na mši a během svatého přijímání úpěnlivě prosila Pána Ježíše o světlo. V této modlitbě si uvědomila, že její cesta je zasvěcený život. Po návratu domů pokračovala v modlitbě a oznámila památná slova: "Signore, solo Tu e basta" ("Pane, jen Ty a konec"), které ji vedly po celý život. Otec přijal její rozhodnutí s velkým respektem. Voršila však nemohla okamžitě uskutečnit svou touhu, protože ji složitá rodinná situace přinutila, aby ještě nějakou dobu zůstala doma.

Byla už rozhodnuta odevzdat se Bohu v zasěceném životě, ale nevybrala si ještě kongregaci. Modlila se a očekávala světlo a radu. Vzkaz obdržela od mladého faráře z farnosti Guarene, který jí zcela nečekaně řekl: „Proč nejedeš do Alby, aby ses setkala s otcem Alberione?“. Voršila už několikrát viděla o. Alberiona, protože sloužil mši svatou v Guarene. Zaujalo ji jeho soustředění během mše svaté, ale nikdy neměla odvahu ho oslovit. Zanedlouho ho potkala osobně, když byla v knihkupectví sv. Pavla v Albě. Tehdy se ji o. Alberione zeptal: „Tak, kdy chceš vstoupit do Rodiny svatého Pavla?“ Voršila odvětila: „Pokud jde o mě, ráda bych to udělala hned, ale zdržují mě ještě rodinné problémy“. "Udělej to rychle, velmi rychle" – uzavřel rozhovor Alberione. Voršila vstoupila do kongregace Dcer svatého Pavla 29. 7. 1922.

Scolastica 465 01 
Druhý významný den pro Voršilu byl 21. listopad nasledujícího roku, když o. Alberione oddělil ji a Matyldu od skupiny Dcer, aby z nich utvořil nový institut. Potom se Voršila – která obdržela řeholní jméno Marie Scholastika od Božské Prozřetelnosti – stala zodpovědná za první sestry. Když vstupovala nová děvčata, ukazoval jim o. Alberione na matku Scholastiku jako na živou řeholi jejich života. Matka Scholastika splňovala funkci představené s takovou pokorou jako by byla jednou z mnoha sester.

Charakterizovaly ji mlčení, prostota, skrytost a zaroveň velký duch apoštolský. Ve svých zápiscích z duchovních cvičení v roce 1925 napsala: „Prosit, aby Bůh ve mě stvořil všechno, co očekává. Udržet se v usebrání při svém konání. Pamatovat na to, že jiní na mém místě by to udělali mnohem lépe. Mít v sobě čistotu úmyslů a překonávat touhu po marné slávě. Vždy zpytovat své svědomí, zda zůstávám v neustálé adoraci, pokoře a modlitbě. Vždy uznávat, že sama ze sebe nejsem dobrá a jsem schopna spíš zkazit Boží plán. V napomenutích vždy používat laskavost, sladkost a stálost. Lepší je překonávat se v dobrotě než v přísnosti. Změna místa mě neučiní svatou, ale uznání mé nicoty. Milovat a mít pocit, že jsem milována Ježíšem. Dobře poslouchat, co mi říká Ježíš. Mlčet“.

Scolastica 465 03
Rok 1935 se pro ni stal zkouškou víry: zůstala oddělena od sester a poslána do Egypta. Vztah s Kristem jí dovolil přijmout pokojně tu těžkou událost. Viděla v otci Alberione šířitele Boží vůle, a proto tak věrně naplňovala jeho příkazy. Když v roce 1938 obdržela příkaz k návratu do Itálie, vrátila se tam se stejným pokojem a jistotou, že má dál plnit to, co k ní patří. S. Scholastika byla velmi milována sestrami, a když v roce 1946 opět zůstala od nich oddělena a poslána do Argentiny, sestry trpěly spolu s ní. Ve svém postoji celkové poslušnosti je vidět jak s. Scholastika hluboce žila velikonočním tajemstvím Krista. Byla schopná děkovat Mu za všechny zkoušky a obtíže, které prožívala a vidět na nich znamení Jeho lásky. Tento postoj si vypracovala už dřív, a díky tomu si potom chvil utrpení vážila jako nejšťastnějších na světě.

Celý její život spočíval na trvalém základu: eucharistickém Ježíšovi. Až do konce života byla eucharistie centrem každého jejího dne. Ve svém srdci přinášela k eucharistickému Ježíšovi potřeby celé církve a světa. Během svého oddělení od sester napsala o. Timoteovi Giaccardo v jednom z dopisů: „Mám tady Svatostánek s vystavenou Nejsvětější Svátosti a svaté přijímání každý den; mám moji dobrou Matku Marii a nejsladší naději na nebe. Co bych si mohla lepšího přát? Cítím, že je to pro mě víc než dostatečné a sytí mou duši do té míry, že nepotřebuji nic jiného. Pán mi dal tuto zkoušku, jako odpověď na modlitby, které jsem vždy k Němu vznášela: Ježíši drž mě v mlčení, drž mě v skrytosti, drž mě v pokoře, v prostotě, v nepatrnosti. Nezdá se vám, otče, že On odpověděl na mé modlitby? Děkuji moc Bohu za to, že prostřednictvím této zkoušky se mohu ještě víc stát plnější obětí a hostií, a přes to žít úplně odevzdaná Ježíšovi, mému sladkému Spasiteli a ukřižovanému Ženichovi a nechat Mu úplnou svobodu, aby ve mě a se mnou dělal co chce.“

m. Scholastyka z JPII kopia
Dne 7. 3. 1984 nastalo pro s. Scholastiku opravdu „velké mlčení“ – úplně ztratila řeč. Od té doby – proniknuta bohatstvím velikonočního tajemství – prožívala hluboce slova otce zakladatele vyřčená v den, kdy jím ona a Matylda byly vyvoleny k novému poslání: „budete konat mlčení, mlčení, mlčení“. 24. 3. 1987 – po odevzdání všeho Bohu – se vrátila k Tomu, který ji vybral a poslal. Byl to přechod do věčnosti naznačený živou nadějí a hlubokým pokojem. Na jejím obličeji, který ve chvíli smrti opět nabyl svěžesti a mladistvých rysů, se ukázal zvláštní lesk a krása.

V současné době probíhá proces jejího blahořečení. Dne 9. 12. 2013 schválil papež František heroismus cností Služebnice Boží sestry Marie Scholastiky Rivaty.

Modlitba

Ježíši, náš Mistře, Cesto, Pravdo a Živote,
chválíme Tě a děkujeme Ti za Tvoji Učednici sestru Marii Scholastiku Rivatu.
Posilována Duchem Svatým, v sile eucharistie,
v radostech a v bolestech každodenního života
řekla ANO vůli Otce.
Podle příkladu Panny Marie, Tvé i naší Matky,
se oddala v radostí službě Bohu a bližnímu.
Ať nám její příklad pomáhá zvolit si za všech životních okolností cestu evangelia.
Skrze její přímluvu nám dej milost, o kterou Tě prosíme...

Sláva Otci…

Obraz32 kopia

Zprávy o vyslyšení proseb na přímluvu Služebnice Boží sestry Marie Scholastiky zasílejte na adresu:
SESTRY UČEDNICE BOŽSKÉHO MISTRA, Wolkrova 8; 602 00 Brno
Telefon/fax: 543 240 192; e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

P. S. Přímluvu matky Scholastiky doporučujeme zvláště manželům, kteří se neúspěšně snaží mít potomky.